Resultado de búsqueda
23 de mar. de 2015 · Pie de foto, La evidencia sugiere que tres edificios de piedra, con muros de hasta tres metros de espesor, que se alzan en una zona selvática de Argentina, pueden haber sido un escondite nazi.
Martin Bormann - (Bundesarchiv) Martin Bormann was born on June 17, 1900, in Halberstadt, a town in the German state of Saxony- Anhalt.He was the son of a former Prussian regimental sergeant-major, who later became a post-office employee. Martin Bormann dropped out of school to work on a farming estate in Mecklenburg.
Martin Bormann ( 17. června 1900, Halberstadt – 2. května 1945, Berlín) byl vysoký činitel nacistického Německa, mj. vedoucí kanceláře Adolfa Hitlera (respektive jeho osobní tajemník) a vedoucí hlavní kanceláře NSDAP v hodnosti říšského ministra.
Como parte de las investigaciones, la policía interrogó en Berlín, a quien fuera dentista de Bormann, doctor Echtmann, de Bensheim, que reconoció las coronas que había colocado al lugarteniente de Hitler. En los Juicios de Nuremberg y por su ausencia fue declarado en rebeldía pero se le sentenció a morir en la horca por Crímenes de Guerra.
Martin Bormann (* 17. jún 1900, Wegeleben pri Halberstadte – † 2. máj 1945, Berlín) bol nemecký politik, člen a vysoký predstaviteľ nacistickej strany NSDAP - vedúci straníckej kancelárie, ríšsky minister, osobný tajomník a blízky spolupracovník Adolfa Hitlera, jeden z najmocnejších mužov Tretej ríše a vojnový zločinec .
Martin Bormann. Martin Ludwig Bormann ( Wegeleben, 7. lipnja 1900. — Berlin, 2. svibnja 1945 .) bio je istaknuti nacistički službenik, šef Parteikanzleia i osobni tajnik Adolfa Hitlera . Bormann je bio premlad da bi ozbiljno sudjelovao u Prvom svjetskom ratu, a artiljerijska jedinica u kojoj je nakratko služio nikad nije vidjela bojište.
Martin Bormann (1900–1945) took on the position of Chief of the Party Chancellery in May 1941, succeeding Deputy Führer Rudolf Hess after his flight to England the same year. In this document, a confidential memorandum dated June 6, 1941, Bormann’s attacks on the irrationality of the Christian faith are representative of a strongly anti-religious strain that existed within the Nazi party.
